KONEČNĚ BYDLÍME (Finsko, 2010)

Konečně den, kdy se něco dělo. Nebylo toho zrovna málo. V 10:30 nás vyzvedla tutorka s tím, že se jdeme podívat po škole, nebo spíše do jídelny, kde jsme si daly oběd. Dala jsem si něco na způsob karbanátků s bramborama. Přílohou je vždy salát, kterých je tu velké množství a vy si můžete vybrat a vzít kolik chcete. Finové hodně pijí mléko, ale po ochutnání jsme usoudily, že mléko je poněkud sladšího rázu.

Po obědě nás čekala cesta na TYS, kde jsme měly podepsat smlouvy ohledně našeho ubytování a převzít klíče. Bohužel tutorka nevlastní auto a neměl nás kdo odvézt, tak jsme od školy musely na autobus, který je vzdálen 10min chůze. Nejhorší na tom bylo, táhnout ty kufry, sice je na kolečkách, ale těžký je pořád stejně. Na TYS jsme dorazily, podepsaly smlouvy, převzaly klíče a vyrazily jsme směr "náš domov" na několik měsíců. Bydlíme v blízkosti autobusové zastávky, máme zde dokonce market, jsme spokojené. Problém nastal tehdy, když jsme si chtěly odemknout pokoj. K tomu mému mi dali špatný klíč, tak se volalo zpět na TYS, že mám špatný klíč, co s tím. Vyslali rychlou spojku, která nám dokonce propláchla záchod, který poněkud nevábně voněl. Poslední kontrola se zde totiž dělala 18.2.2010, jak jsme se dočetly.

Vše už proběhlo v pořádku, konečně jsem mohla nahlédnout do svého pokoje. Příjemný, postel, stůl, skříň na oblečení a skříň na blbosti. Ani jsme se nezabydlovaly, šly jsme se podívat kde je prádelna a jak se používá. Zapíná se velice zajímavě, přes telefon. Tak jsme na to zvědavé, co se z našeho prvního praní vyvrbí. Zašly jsme nakoupit nějaké nezbytné věci jako jar, sáčky do koše, toaleťák... Blížila se 5h a my jsme byly rády, že konečně můžeme vybalit a zasednout k počítači.