DEN 10. EBC - Nepál 2017

Dneska kvůli aklimatizaci výšlap na horu, která má 5 200 m. Plán je vyjít před snídaní. Průvodce tvrdí, že je to otázka 2-3h. Bereme čaj do termosky a energetické tyčinky. Postupuje se pomalu. Výhled je nádherný. Když se člověk otočí za sebe, vidí jak přicházejí mraky z údolí. Místy nás to zahaluje. Výhled na vrcholku stojí za to. Ama Dhabla v celé kráse před námi a máme možnost vidět i pár jezer. Prudký sestup dolů, který dává zabrat. Písek a kamínky podkluzují. Nakonec vše dojdeme v pořádku (jenom část z nás, někteří to v 4 900 m otočili kvůli bolestem hlavy). Cestou zpátky ještě zastavujeme na dort a kafe v kavárničce, kde jsme aspoň na chvilku na internetu. Při příchodu na lodge lezu do spacáku a čekám na večeři. Nějak na ni nemám chuť, musí pro mě i přijít šerpa, ať se jdu najíst. Objednávám rajčatovou polívku, ale dávám tak 5 lžic. Vůbec mi to nechutná. S klukama řešíme, co se děje. Říkám, že jsem už několik dní nebyla na záchodě. Takže pro příště přibalit do lékárničky i tyhle prášky. Lehám do postele, že se opravdu moc dobře necítím. Zkouším záchod, nic. Tak kupuji sprite, ať se aspoň vyzvracím. Strkám prsty do krku a nic. Zimnice. Přemýšlíme, jestli je to výškovka, ale neměla by být. Dneska jsme byly v 5 200 m a spíme v 4 400 m, takže úplně super na aklimatizaci. Nakonec 2x zvracím a mám průjem. Vše během 2h. Ležím v posteli opatrně, abych to vždy stihla z toho spacáku doběhnout. Nakonec se to uklidňuje a celou noc nic. K ránu přemýšlím, co dál. Nejschůdnější varianta, zůstat o den déle.