DEN 9. EBC - Nepál 2017

Ráno vstáváme do jasného dne. Přecházíme most přes řeku, kde je krásně vidět Amu Dhabla. Dnes nás čeká 590 výškových metrů, ale pěkně pomalu a plynule, ne jako včera prudké stoupání. Everest a Lhotse jsou zahaleny v mracích, ale stále máme výhled na Amu Dhablu po pravé straně. Řeka je v údolí pod námi a slyšíme její hukot. Dnes je sice slunečno, ale fouká vítr. Takže nechávám šortky, ale beru mikinu. Jdeme pomalým krokem do Somare, kde nás čeká oběd. Vše se zdá stále v pořádku a ještě děláme srandičky. Po obědě pokračujeme do Dingboche. Ráz krajiny se mění. Jsme na planině. Začíná mě bolet hlava. Nevím, zda je to sluníčkem, od bolesti krku nebo se už lehce začíná projevovat výška. Pokračuji pomalým krokem, ale po chvilce zastavuji a beru paralen. Kluci jsou na tom stejně. Všichno jdou pomalu. Ve velké nadmořské výšce je to základní pravidlo a to chodit pomalu. Zastavujeme a nabíráme dech (mě i hodně buší srdce, tak vždy když se trochu více rozbuší, tak na 10 s zastavuji a pak můžu pokračovat. Klidový tep se mi z 65 vyhoupl na 95 a hladina kyslíku spadla na 85%. Beru nohavice od kalhot, protože ať se mažu jak se mažu, sluníčko svítí a nohy červenají. Čeká nás poslední sestup k řece, přejít most a pak stoupání. Jdeme opravdu pomaličku. Porteři nás předbíhají. Já se chytla do vagonku Japonců, kteří jdou nádherně pomalu a já se jich do toho kopce držím, protože mi to tempo vyhovuje a nemusím zastavovat (oni jdou nalehko, já s batohem). Dostáváme se konečně na kopec. Dingboche ještě vidět není. Jdeme zvlněnou rovinkou a za chvíli vidíme vesnici. Tempo nijak nezvyšujeme. Je vidět, že každý toho má dost. Každý si prožívá svou bolest. Mě bolí oči, mám je unavené, jak musíte neustále koukat pod sebe, kam zapíchnout hůlky a kam položit nohu. Dingboche se nachází v 4 4000 m n.m. Při příchodu do lodge odkládáme věci a vypravujeme se na malý výšlap bez batohu. Je důležití, aby jste stali v nižší nadmořské výšce, než co jste dosáhli. Dáváme tedy výšlap na vyhlídku nad městem, která má o 100 m více. Cestou zpět zastavujeme na kávu a dortík. Únavou mi padá hlava, potřebuju zavřít oči, jak mě bolí. Po kafi se mi zlepšuje bolest hlavy a už to není tak hrozné. Kolem 15 h spadla teplota o 10 stupňů, protože jde pára od pusy. Jdeme zpět do lodge a já už cítím, že je mi lépe. Při čekání na večeři jsem si odpočinula, bolest hlavy odezněla. Zítřejší plán je zůstat v Dingboche a udělat aklimatizační den. Čeká nás výšlap bez batohu do 5 000 m.