LAPONSKO, NORSKO, SEVERNÍ LEDOVÝ OCEÁN (Finsko, 2010)

22.10.2010

Konečně nadešel den odjezdu. Plán je jasný. Podívat se po Laponsku a hlavně zamířit k Severnímu ledovému oceánu. Každý jsme měli jiné očekávání a touhy. Někdo chtěl vidět Polární záři, někdo soby a někdo prostě se podívat do Laponska. Vše bylo splněno.

Ráno v 10h byl odjez směr Oulu, kde jsme měli mít zajištěný nocleh přes ESN. Měl to zařídit Francouz, ale nakonec z něj vylezlo, že bohužel, zařízeno není nic. Takže po nákupu potravin v Turku v Lidlu (převážně suchary a chleba), jsme usoudily, že můžeme cestovat maximálně tak do 4h, protože potom se už stmívá a hledat ubytování, nebude po tmě tak jednoduché. Na první noc jsme hledali něco mezi Jyväskylä a Oulu. Nepředstavujte si 4 hvězdičkový hotel. Finsko má v NP jednu výhodu, mají zde chaty (sruby), které jsou volně přístupné turistům. Jeden takový jsme hledali. Nakonec nás na jeden navedl místní člověk. Kluci se vydali prozkoumat cestu ke srubu, jak to tam vlastně vypadá a já čekala v autě. Vrátili se až po delší době s tím, že srub perfektní, pro 6 lidí, je tam i sauna a je to u jezera. Byla jsem upozorněna na to, že cesta je kamenitá a místem se jde po lávce, která vede přes močál. Sranda teprve nastala, protože tma už byla pořádná. Pomocí baterky se šlo dobře, ale pak jsme usoudili, že díky tomu že je úplněk, baterky ani nepotřebujeme. Park to byl zajímavý, skládal se jenom z velkých kamenů a stromů. Nikde žádná tráva. Strašně se mi to líbilo a okouzlilo mě to. Škoda jenom, že to v noci nejde vyfotit. Za chvíli jsme se dostali na prostranství, kde byly ty mokřady. Musím Vám říci, byla jsem naprosto okouzlena. Vzhledem k tomu, že už dávno padla jinovatka a tráva, která se zde nacházela, byla pokryta námrazou, tak paráda. Co to ještě umocňovalo? Naprosto jasná obloha a úplněk. Scenérie naprosto úžasná. Byla jsem okouzlená. Cesta k chatě vedla asi 2km. V chatě děsná zima, proto kluci šli nasekat dříví, aby bylo možno zatopit. První dva pokusy měl Francouz na zatopení, ale je trochu v tomhle ohledu neschopný, dal tam papír, polena a zapálil to a divil se, že to nehoří. Proto se toho ujali kluci z Čech a hned tu byl oheň. Zatopilo se, najedli jsme se a šli spát. V noci zima, protože jsme samozřejmě usnuli a zapomněli přiložit do kamen. Místnost se nestihla prohřát a venku foukal vítr. Chata nebyla pořádně utěsněna, proto do ní profukovalo. Každý se velice těšil, až se ráno bude vstávat a budeme moci vyrazit k autu a do tepla.

23.10.2010

Nikdy jsem neslyšela tak ráda budík, jako toto ráno. Venku ještě naprostá tma a pohled z okna? Odstrašující. Přes noc napadl sníh. A to jsme si mysleli, že nás za celou dobu sníh nepotká. Ještě nejsme ani v Laponsku a už se musíme vypořádat se sněhem.

Nabrali jsme směr auto, které bylo parádně zasněžené, nasedli, rozjeli jsme se a před námi na cestě jsme uviděli samici losa. I přesto, že to je samice, tak je opravdu velký. Měli jsme z něj pořádný respekt a byli jsme rádi, když s klidem odešel zpět do lesa.

Dnešní cíl? NP Pallas, který se nachází poblíž Munia. Cesta parádní. Po Oulu nás následovalo Tornio, což je město, které hraničí se Švédskem. Cesta vedla dále a aut stále ubývalo. Vzhledem k tomu, že je Finsko rozlohou velké a počtem obyvatel malé, tak aut moc nepotkáváte, sem tam nějaké. A co je ještě lepší? Cesty. Naprosto rovné, bez zatáček, přehledné a prázdné.

Naše cesta vedla do Munia a cesta vedla podél hranice se Švédskem. Pokud jste se podívali na pravou stranu, viděli jste sníh, stromy a rovinu a pokud jste se podívali na levou stranu, tak jste viděli řeku, sníh a hory. Je to až k nevíře ten rozdíl.

Než jsme dojeli do Munia, tak jsme překročili polární kruh.

A jaká byla dnešní noc? Všichni jsme se báli, že nás zas bude čekat chatka, která profukuje a moc jsme z toho radost neměli, ale domluvili jsme se na tom, že uděláme hlídky, kdy bude každý vzhůru dvě hodiny a bude hlídat kamna, aby nevychladla. Nakonec jsme chatku objevili, ale více se nám zalíbila sauna. V čem je výhoda u sauny? Je utěsněná, což znamená, že do ní neprofukuje a navíc, je i menší, tak se vytopí mnohem rychleji. Kameny, které se nahřívají, drží delší dobu teplo. Takže dnešní noc byla naprosto opačná. Bylo takové vedro, že jsem se potila a ležela jenom na spacáku. Ale jenom nějakou dobu, dokud nedohořela polena, kameny byly sice stále teplé, ale už jsem si zalezla i do spacáku. Ráno se vstávalo příjemně, chvilku jsem pociťovala chlad, ale takový ten příjemný, co nevadí.

24.10.2010

A máme tu další den a s ním další cestu. Dnes míříme směr Kilpisjärvi, kde se nachází hora Saana. Jedná se o posvátnou horu Laponců. Stále vede cesta podél hranic se Švédskem. Dnes už to nemáme tak daleko a proto už v 11h jsme v Kilpisjärvi. Sněhu rapidně přibylo. Navlíkla jsem na sebe oteplováky a zimní bundu a vydali jsme se směr Saana. Nemyslete si, jak velká hora to je, má pouze 1029 m.n.m. A jedná se o druhou nejvyšší horu Finska.

A jaká byla cesta? Vzhledem k tomu, že stále neumím dýchat, tak jsem se poněkud loudala. Kluci šli svým tempem přede mnou. Já jsem se každou chvíli zastavovala, abych se mohla pořádně nadechnout. Ze začátku bylo hezky, ale postupem času přišel vítr se sněhem. Občas jsem musela pokleknout, protože jsem měla dojem, že mě ten vítr odvane. Bylo mi vedro, termoprádlo splnilo úlohu a boty s ponožkama též. Jediné kde mě byla zima, byly tváře. Foukalo neskutečně. Pokaždé, když jsem poklekla k zemi, abych nabrala dech, pokoušela jsem se něco nafotit. Slunce moc nebylo a výhled žádný. Po nějaké době jsem dorazila na vrchol a s klukama jsme udělali společnou fotku.

Sestup z hory už byl snadnější a dokonce přestal vítr a my jsme měli možnost na chvíli vidět ten nádherný výhled. Bohužel to trvalo chvilku a fotek se moc neudělalo.

Na další den jsme plánovali směr Norsko, Tromso. Proto jsme se rozhodli, že se ubytujeme v Kilpisjärvi. Pronajali jsme si pokoj pro dva lidi za 40eur, ale vyspali jsme se zde všichni. Co nás překvapilo? Byla zde sauna. Finové je mají snad všude, i kdyby měli mít menší kuchyň, předsíň nebo cokoliv, tak musí mít prostě saunu.

Dnes jsme viděli polární záři, zelenou, ale jenom takovou menší, ale i tak to byla paráda.

25.10.2010

Dnešní den je v plánu Norsko - Tromso - Severní ledový oceán. K hranicím s Norskem jsme to měli jako když kamenem dohodí, nějakých 20km. Po překročení hranic, na nás za zatáčkou čekal šok. Hory, hory a zase hory. Neskutečné. Ve Finsku naleznete tak dvě hory, ale tady jsou jich mraky. Ano Norsko je tím známé, ale nenapadne Vás, že pokud překročíte hranice do Finska, tak najednou plošina a jezera.

Bohužel, jak jsem si v Turku vychvalovala počasí, neustále jasná obloha, tak tady neustále pod mrakem a šero. Fotky proto nejsou nic moc.

Cestou jsme narazili na několik jezer a jak je zvykem i ve Finsku, jezero objíždíte třeba hodinu a ještě ani ne celé, ale jenom jeho část.

Po nějaké době jsme dorazily do Tromsa. Auto jsme nechali zaparkované někde s tím, že jdeme pouze jenom na informace a na suvenýry. Chtěla jsem si koupit nějaký suvenýr, ale když jsem zjistila, že pohled v přepočtu vyjde na 100kč, tak jsem to vzdala. Na informacích jsme zjistili, že na jednu místní horu vede lanovka, proto jsme se rozhodli, že než pojedeme k Severnímu ledovému oceánu, tak se sem necháme vyvézt.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme se vrátili zpět k autu a našli jsme zde pokutu za parkování. Co bylo nejlepší? Pokuta nám byla udělena asi po 5minutách, co jsme přijeli. Jsou pěkně rychlí. Jelo se na informace, abychom zjistili co s tím. Výsledek? Nemáme si s tím dělat hlavu, protože tahle společnost je prý chudá a když zjistí, že majitel je z Čech, tak to nechá plavat, protože by to pro ně bylo moc velké zařizování a výdaje navíc.

Naše další cesta vedla na ostrov Tromvik. Zde bylo naprosto úžasně, musím říci, že už v Tromsu jsem byla mimo z toho, že je zde +6 stupňů, protože v Kilpisjärvi jsme měli -10 stupňů. Rozdíl 200km a co teplý Golfský proud udělá své. Na ostrově Tromvik to bylo úžasné z toho důvodu, že zde bylo naprosto krásně, hlavně zapadalo sluníčko a já měla radost z toho, že mám konečně podmínky k focení. Francouze nenapadlo nic jiného, než se zde v oceánu vykoupat. To já takový odvaz nejsem. S klukama jsme udělali pár fotek a prošli se zde.

Vydali jsme se zpět do Kilpisjärvi, kde jsme znovu přespali.

26.10.2010

Dnes zpět do Munia do sauny a menší procházka podél jezera.

27.10.2010

Dnes nás čeká poslední den. Ráno jsme se vydali směr Rovaniemi, což je město na polárním kruhu a má zde sídlo Santa Claus. Je zde Santa village se suvenýry a Santa park, který se otevírá během Vánoc. Udělali jsme povinné fotky na polárním kruhu a nakoupili suvenýry.

Já se celou dobu těšila nejvíce na to, že zde udělám konečně fotky se soby. Soby jsme sice potkávali, ale jak je známo, za polárním kruhem se stmívá daleko rychleji. Proto když jsme vždy narazili na soby, tak už byla tma a fotit se nedalo. Ale soby jsem viděla, tak jsem spokojená, bohužel fotka s nima není.

Dalším cílem bylo ve městě Arktikum. Jedná se o muzeum, které je zaměřeno právě na Laponce a hlavně na krajinu za polárním kruhem.

Tímto náš výlet po Laponsku končí. Náš poslední cíl bylo Turku, kam jsme dojeli 28.10.2010 v 3:00h.

Zhodnocení výletu?

Krásné, ale podmínek pro focení moc nebylo, protože Laponsko je opravdu jenom planina se stromy a se sněhem, kde není moc co fotit. Během 1000km máte neustále stejnou scenérii, až to člověka nebaví. Ale i tak, se mě zde moc líbilo a jsem s výletem spokojená a budu na to ráda vzpomínat.

Fotogalerie