LA FORTUNA A SOPKA ARENAL (Kostarika, 2016)

Vzhledem k tomu, že jsem v Monteverde tak nejjednodušší přesun je pro mě do La Fortuna. Průvodce zase udává, jedno z míst, které musíte navštívit. Dominantou okolí La Fortuna je sopka Arenal a v okolí městečka se nacházejí horké prameny. Možnosti ziplanu a dalších adrenalinových aktivit. Z Monteverde do La Fortuna jsou dvě možnosti přesuna. První možnost, která je hojně využíváná, protože je rychle, je stylem auto-loď-auto. V hotelu si objednáte tuto možnost. Taxík pro vás přijede k hotelu, naloží vás a odveze k jezeru Arenal. Zde nasednete na malou loďku a přeplaví vás na druhou stranu jezera, kde na vás čeká taxi, které vás odveze do La Fortuna. Celé tohle trvá asi 2h a stojí 25 dolarů. Další možnost, tu jsem využila já, je jet místním autobusem do Tilarán, kde je další spoj do La Fortuna. Vlastně objíždíte celé to jezero autobusem. Časově to není nejhorší, akorát se muselo asi 4h čekat v Tilaránu. Takže jsem si lehla v parku a koumala v průvodci, co dál po La Fortuna. La Fortuna je velice rušné městečko s turisty, už ne jenom s turisty baťůžkáří, ale i klasičtí Američani, kteří si potrpí na komfort. Na pokoji jsem s nějakou Norkou, která už cestuje 3 měsíce od Mexika a pokračuje dále až do Kolumbie a Chile. Dneska moc času není, takže jenom prohlídnout město a vymyslet, co dělat zítra. Bohužel zde není žádná veřejná doprava, jedině taxíkem a nebo si domluvit průvodce. Jsou tu dvě možnosti co dělat. Ta první je v blízkosti města, kdy bych pěšky šla 4km k vodopádům a pak můžete vyšplhat na vulkán Cerro Chato. Celé by to dalo asi 25km. Musím říci, že zde prší. Tuhle věc jsem chtěla uskutečnit, ale podle googlu a průvodců cesta není moc schůdná když prší, protože se zde vytvoří bahno, které neskutečně klouže. Takže jsem to zavrhla. Další možností je si vzít ráno v 8h autobus a jít se podívat na sopku Arenal. Zpět ale není žádný autobus, což znamená jít pěšky 12km zpět. Takže volím tuto variantu. Ráno nás zde vystupuje více. Od rozcestí je to k Vulcán Arenal 1969 nějaký 3km, což není tak hrozné. Občasně se pouští déšť, je zataženo, mlhavo, výhled veškerý žádný. Ani nevíme, kde se nachází sopka, protože vůbec není vidět. Při příchodu do areálu začíná pršet, takže si dávám pláštěnku a hurá po stezce. Na začátku vás to zavede na vyvýšenější místo, kde máte výhled jak na sopku, tak na jezero. Hmmm, bohužel. Vracím se zpět na cestu, která je lemována banávnoníky a dostávám se hlouběji do lesa, kde je jezero. Díky dešti, pláštěnce je člověk hned zpařený. Chci zastavit u jezera, ale po 2 minutách se rozmýšlím, že ne, protože zde jsou komáři. Postupuju dále do kopce a začínám pociťovat změnu okolí. Nacházíme se na lávovém poli. Je zde opět vidět výhled na jezero a sopku (bohužel). Ale i tak člověk kouká, jak je to parádně černý, k tomu ty zelené rostliny a jak je to pěkný kontrast. Pokud je pěkné počasí, tak to musí stát za to. Začíná pršet tak, že se schovávám pod stromy. Po 40 min to vzdávám a pokračuju dále. Jsem skoro u konce prohlídky, takže to není tak hrozné. Teď už jenom zbývajících 12 km zpět do města. Cesta je to dlouhá, deštivá. Postupem času, kdy jsem čím dál dále od sopky, tak déšť ustává a já jsem za to ráda. Můžu aspoň uschnout, než dojdu domů. Boty jsou promočené celé, snad do dalšího dne uschnou.