SAN JUAN DEL SUR (Nicaragua, 2016)

Dnes mě čeká přesun z Altagracie do San Juan del Sur. Jedná se o nejvyhlášenější pláž celé Nicaragui. Takže konečně jsem si naplánovala nějaký den, kdy se budu válet jenom na pláži. Z Altragacie beru chicken bus do Moyogalpy odkud mám zase trajekt do San Jorge. Po poslední zkušenosti, kdy jsem šla do San Jorge pěšky z Rivas dnes beru taxi. Jedná se o colectivo (taxík se snaží zaplnit všechna místa). Jedeme tedy ve 4 zpět na autobusové nádraží do Rivas. Zde se hned přesedlo na autobus do San Juan del Sur. Samozřejmě zase všeobecný ruch, jak je tomu na všech autobusových nádražích. Zde v Nicarague je vždy autobusové nádraží spojeno s trhem, s místem, kde je rušno, kde můžete nakoupit. Má to svou logiku pro lidi, co jezdí ze svých obydlí. Vystoupí z autobusu, nakoupí a zase můžou jet zpět. Asi jste už přemýšleli nad tím názvem Chicken Bus. Autobusy zde jsou něco, co vás upoutá. Jedná se o americké školní autobusy, které v USA už neprošli kontrolou a vyřadili je. Takové autobusy se dostávají právě do Střední Ameriky, kde se hojně ještě využívají. Každý ten řidič si vylepší svůj autobus. Povětšinu změní barvu a dá nějakým stylem reproduktory do autobusu. To je zde velkým zvykem, že v každém autobuse můžete poslouchat jejich hudbu. Pokud je to i bus na větší vzdálenost, tak jsem je už zažila i s plazmovou tv připevněnou vepředu pro sledování filmů. Posádku autobusu tvoří řidič a pak dva chlápci, kteří se starají o pasažéry. Vybírají od nich peníze, pomáhají jim s nákupem. Každý autobus má na střeše prostor, kam se dají dát zavazadla, ale už jsem i zažila, že někdo z jednoho města do druhého posílal postel. Pokud je autobus plný, tak lidi jezdí i na té střeše. Staví se úplně všude. Mají oficiální zastávky, ale pak také není problém si jenom na autobus mávnout. Cesta na větší vzdálenost trvá dlouho, ale člověk to za ty peníze neřeší. Otevřou se všechny okýnka a jaký je pak průvan. To ani nevnímáte, že by vám mělo být vedro. Název Chicken busu je odvozen od toho, že lidé zde převážejí naprosto vše. Od rýže až po ty kuřata. Živá kuřata, která jsou v krabici s dírama, takže autobus je plný pachů a zvuků. Na každé zastávce přistoupí někdo, kdo prodává svoje výrobky. Takže cestou si můžete koupit pití, oříšky, kávu, ale už jsem tu zažila a paní, co měla kukuřičnou placku, na to dala maso, zarulovala, dala do pytlíku a zalila to ještě zakysanou smetanou. A to vše začla dělat v přeplněném autobusu. Nikomu to divné nepřijde, že se tu každý prodírá ven, jak je potřeba. Pokud stojíte, tak je to docela tlačenice. Ale povětšinu je autobus plný jenom ze začátku, kdy lidé jezdí z trhů domů.

Později je už možné si sednout. Příjezd do San Juan del Sur byl stejný jako vždy. Vystoupit z busu, zapnout GPS a dojít na hostel, kde se člověk ubytuje. Pak většinou jdu prozkoumat město a až druhý den dělám větší výlet. Takže v San Juan del Sur jsem se ubytovala a zamířila jsem na pláž, kde jsem asi hodinku ležela, slunila se a užívala si moře. Druhý den byl program vcelku obdobný, dopoledne asi 2h na pláži, přes největší vedro zpět na hostel a odpoledne jsem zašla na blízký kopec, kde se tyčí 2. Nejvyšší socha Ježíše Krista. San Juan del Sur je nejznámější místo, pokud si chcete užít moře. Bohužel to tak není doslovně. Musíte se přesunout taxíkem na vzdálenější pláže, kde se dá surfovat. Tohle jsem nepodnikla. Surfování mi nic neříká. Městečko je plné mladých lidí, obzvláště v neděli, kdy zde je Sunday Funday a je tu právě už od dopoledne program pro mladé, co chtějí chodit po party a užívat bazénových party. Z toho vám též zážitky nepopíšu, protože na to nejsem ten správný typ.