CESTA DO KATHMANDU (Nepál, 2017)

Jak začít jinak, než samotnou cestou do Nepálu. Povedlo se mi zakoupit letenku v akci za 15 000 Kč, takže radost. Cesta nebude trvat nikterak dlouho. Z Prahy 6h do Dubaje, zde přestup 2h a pak necelých 5h do Nepálu. Let do Dubaje probíhá v pořádku. Letím s nízkonákladovkou Flydubai. Při příletu do Dubaje začíná trochu dobrodružství, protože letiště není klasické, kdy vystupujete přímo do haly. Máme výstup přímo venku, kde na nás čeká autobus a odváží nás do příletové haly. Zde je trochu chaos, protože vůbec nevíme kde jsme a kam máme jít, když máme navazující spoj. Nakonec nám někdo ukazuje, kudy dále. Čeká nás znovu odbavení. Spousta lidí je nervozních, protože mají na přestup 30 min. Já jsem v klidu, mám čas 1h na boarding. Nakonec když procházím odbavením, tak na odletové tabuli zjišťuji, že let je zpožděn a místo v 00:40 bude odlétat až v 05:00. Takže mě čeká noc na letišti, bez mé karimatky atd. Jdu na informace, že chci poukaz na jídlo nebo něco. Ze začátku se se mnou baví anglicky, když ale vidí, že něco vyžaduji, tak přecházejí do Arabštiny s tím, že neumí anglicky. Dohaduji se zde asi 10min. Je tu naprostá ignorace. Takže na internetu zjišťuji, jestli mám nějaké nároky a jak postupovat. Mám nárok, takže fotím boarding pas a odletovou tabuli, kde je napsané zpoždění. Odletová hala není nikterak přizpůsobena lidem, kteří by si chtěli odpočinout. Mezi sedačkami rukojeti, ležet na zemi se nedá, protože koberec je pěkně posetý bordelem.

Přichází doba nástupu do letadla, takže zase přes kontrolu letenek, pak nás autobusem odvážejí k letadlu. Když už sedíme v letadle, tak je nám oznámeno, že jsou technické problémy se světlem a čeká se na technika. Po 30 min je nám oznámeno, že závada je daleko větší, tak kvůli bezpečnosti poletíme jiným letadlem. Takže zase nástup do autobusu, který nás neodváží k letadlu, ale bere nás zase do příletové haly, kde znovu procházíme kontrolou a pak zase znovu u gatu projíždějí letenky. Znovu nástup do autobusu, který nás odváží k letadlu. Vůbec nemám ponětí, jak dlouho všechno trvalo, únava je velká. Mám to štěstí, že let není plný a sedím sama. Takže se natahuji a usínám. Budím se před příletem do Kathmandu. Z letadla je možné vidět vrcholky Himalájí. To je paráda.

Při příletu zase chaos, protože nikdo nemá ponětí, jak přes imigrační. Vyplňuji papír, pak se vše znovu dělá online přes počítač, pak přistupuji k úředníkovi, kde platím za víza. Je možné zakoupit turistická víza na 15, 30, 90 dní. Já kupuji 30 dní za 40 USD. A pak mě čeká další fronta, kde předkládám všechny vyplněné papíry, ústřižek o zaplacení a teprve tehdy dostávám razítko do pasu. Procházím halou a snažím se najít svůj batoh. Vše se zdá v pořádku. Teď už jenom cesta na hostel. Je možné si vzít taxi, které stojí 7 USD, nebo pokud popojdete trochu dále, seženete taxi za 5 USD a nebo se to dá usmlouvat na 2,5 USD. Je to o tom, jak je člověk šikovný na smlouvání. Já mám pozjišťovanou MHD za 0,5 USD. Přicházím na "zastávku". Zase ten kulturní šok. Odpadky, hovna od krav, v tom lidé na zemi vaří jídlo, k tomu neskutečná prašnost, ruch motorek, aut, autobusu a troubení. Vypadám jak exot na té zastávce. Všichni na mě koukají, co tam sama dělám a ještě s krosnou. Přijíždí autobus, něco vyřvávají, ptám se jestli Ratnapark. Nic. Takhle asi dalších 10 autobusů. Nakonec se mě ujímá jeden Nepálec, že on jede stejným směrem a dá mi vědět, až přijede náš autobus. Jsem za to ráda. Mezitím na zastávku dorazil další cizinec s krosnou, tak se mezi sebou bavíme, jestli jedu do Thamelu. Říkám že ano, a ukazuji na toho kluka, co mi pomáhá. Nakonec dorazil autobus. Ujíždíme kousek a přesedáme do totálně nacpaného autobusu. Nemá to chybu se někam rvát s tou krosnou na zádech. Navíc dveře jsou nízké, takže člověk se kolikrát s tím batohem zasekne. Nakonec to nějak zvládám. Svátek Holi. Všichni jsou v ulicích, házejí po sobě barevný prášek a přejí si Happy Holi. Během 5 min jsem též plná barev.

Je vidět, jak si to Nepálci užívají. Hledání hostelu byla též zábava. Sice používám navigaci, ale nikdy by mě nenapadlo, že musím projít malým krámkem a teprve tehdy se dostanu do boční ulice, kde se nachází hostel. Házím věci na postel a jdu do ulic. Jdu si trochu užít toho svátku Holi. Po příchodu musím dát sprchu, protože jsem celá od barev. Mikina to dobře schytala, snad to půjde někdy vyprat. A jak je to se sprchami? Jsou spojené se záchodem, takže když lezete do sprchy, musíte přes prach a bahno, které se tu vytvořilo. Voda je ohřívaná přes malý plynový kotel, který je umístěn na stěně. Takže sprcha i s umytím hlavy mi trvala tak 3 min. Voda nikterak teplá není, na základní hygienu to ale stačí.