1.DEN: BESISAHAR (820 m n.m.) - BHULBHULE (840 m n.m.) (Nepál, 2017)

V Nepálu jsem sice již třetí den, ale teprve dnes to bude první den, kdy se vydám na trek kolem Annapuren.

Člověk je natěšený, že už za chvilku bude blízko těm horám, tomu klidu, opustí to prašné Káthmandu a bude součástí něčeho, co si jenom představoval. Ještě předtím, než ale udělám ten úplně první krok na treku kolem Annapuren, mě čeká doprava do počátečního bodu. Dříve bylo naprosto jasné, odkud trek začít. Počátečním místem bylo městečko Besisahar. Bylo to poslední místo, kam se člověk mohl dopravit pomocí lokálního busu nebo jeepu. Čas ale poněkud pokročil a nyní je vše jiné. Silnice je vedena až do vesnice Manang, která se nachází v 3 500 m n.m. Je to poslední místo, kam se dá dopravit jeepem. Odtud člověk musí už jenom po svých. Z Manangu je to do Thorong La pouhé 2 dny chůze. Můžete tedy začít trek z úplně počátečního bodu, tedy Besisahar a nebo se nechat popovézt jeepem do jakékoliv vesnice na trase Besisahar - Manang a ušetřit si několik dní cesty, ale zase budete mít špatnou aklimatizaci a hrozí vám brzký návrat díky výškové nemoci. Jak jsem již zmínila, já měla z výškové nemoci docela strach, tak jsem již od začátku věděla, že začnu v městečku Besisahar.

Dopravit do Besisahar se dá několika způsoby. Buď přímým lokálním busem, který by měl odjíždět v 6:30 z Gongabu New Bus Station. Autobusové nádraží se nachází na severu Káthmandu. Z Thamelu asi 3 - 4 km pěšky. Nezaměňovat s autobusovým nádražím New Bus Station, které se nachází ve středu města. Opravdu, pokud chcete jít přímým autobusem, musíte na sever města. Stačí dorazit na autobusové nádraží kolem 6:30 a uvidíte, kolik Nepálců se kolem vás bude točit. Automaticky se vás optají, kam chcete jet, tak řeknete Besisahar a oni už vás odvedou k požadovanému autobusu. Cena lístku v březnu 2017 byla 4,5 USD. Poté již stačí nastoupit do autobusu a užívat si nefalšované jízdy lokálním busem. Pokud jste turista, který chce mít komfort, tak tohle opravdu není pro vás. Je to místní bus, který staví každému, kdo si zamává. Cesta má asi jenom 180 km a měli by ste se do cílové destinace dostat za 3,5h. Tady jste ale v Nepálu a ještě navíc v lokálním autobuse, tak počítej se 7 - 8h. Další možností je jet více turistickým busem a to autobusem do Pokhary, ale vystoupit v Dumre a zde přestoupit na autobus, který pojede do Besisahar. Já volila jako vždy možnost jet lokálním autobusem. Cesta je to drncavá, prašná, ale s výhledem na to, jak Nepálci žijí a co jim k životu stačí.

Kolem 15h se dostávám do Besisahar. V autobuse jsem nebyla jediný turista, který chce zdolat Thorong La pass. Je to tu taková národnostní směska. Většina lidí je ve skupinách, nebo alespoň ve dvojici. Já jsem sama a s nikým se pořádně nevybavuji. Chci mít ten svůj klid. V Besisaharu mě čeká první Check point, kdy si do permitu nechávám dávat potvrzení, že jsem zahájila trek. Nyní mě už čeká jenom pokračování směrem kupředu. Dnešní plán je jenom dojít do další vesnice a to do Bhulbhule, kde přespím, protože čas je nemilosrdný a brzo se bude stmívat. I tak mi dává cesta zabrat. Jdu po prašné silnici, kde mě neustále předjíždí buď nějaký autobus nebo jeep. Podle mapy odbočuji ze silnice na NAAT, což je vlastně nová cesta, která se právě snaží vyhýbat silnici, aby si člověk mohl trek užít bez aut. Překračuji řeku přes první visutý most. Cestou mě jich čeká ještě několik. Cesta není jednoduchá. Neustále se stoupá nahoru a pak se zase sestupuje dolů. Do toho mám na sobě po x letech takhle těžký batoh, vlhkost v nížinách a k tomu ještě teplo. Jsem zpocená jak blázen. Cesta není moc dobře značená (alespoň si to myslím, ale druhý den jsem přišla na systém značení). Setkávám se zde s Američanem Rossem, který taky bloudí. Vzájemně se ujišťujeme, kterým směrem jít. Když dojdu do vesnice Bhulbhule, potkávám tu Nepálce, který mi nabízí ubytování.

Ubytovávám se a rozkoukávám se, jakým stylem to tu chodí. Vybaluji věci na spaní a slyším, že naproti mě se ubytovává Ross, tak se zdravíme. Postel připravená, tak já mohu jít na večeři. Všechny stoly obsazené, u jednoho ale sedí Ross, tak k němu přisedávám a dáváme se do řeči o tom, co očekáváme od tohoto treku. Všichni Nepálci, kteří přijdou do styku s turisty umí anglicky. Ve všech místech probíhal naprosto stejný systém ubytování a jídla. Přijdete, ubytuje se a jdete na večeři. Dostanete jídelní lístek a k tomu papír, kam si zapíšete veškerou objednávku i s cenou. Až sníte večeři, tak dostanete znovu svůj papír s jídelním lístkem a napíšete, co si přejete k snídani a v kolik svou snídani budete chtít. Já objednávám snídani již na 7h ráno, protože jsem se z průvodce dočetla, že mě čeká kopec, tak ho nechci jít přes poledne, ale zvládnout ho ještě ráno, kdy nebude takové teplo. Po večeři se zajímám, jak je to se sprchou. Dnešní den mě zničil, tak jsem olepená a zpocená. Těším se, až to ze sebe budu moct smýt. Sprcha byla výborná, na plyn, kdy voda měla přes 40 stupňů a byl silný proud. Za tohle jsem byla opravdu ráda. Setmělo se a je čas jít spát. Nemám sebou žádnou knihu, tak uléhám ve 20h ke spánku a těším se na další den.