3. DEN: GHERMU (1 130 M N.M.) - DHARAPANI (1 860 M N.M.) (Nepál, 2017)

Dnes další den ve znamení chůze. Dnes to bylo více do kopce, než střídání z kopce a do kopce. Člověk začíná mít i pocit, že to začíná mít nějaký smysl. Dnes tedy nastoupaných 730 m na vzdálenosti 18 km. Samozřejmě zde zase byl jeden kopec, který měl velké převýšení na malé vzdálenosti. Ramena už nebolí z batohu, začínám si docela dobře zvykat. Ráno tedy klasicky snídaně, zabalit a pokračovat dále. Nejprve mě čeká překročení řeky Marsyangdi přes visutý most a poté se dostávám do malé vesničky Syange. Vzhledem k tomu že jsem na začátku a po snídani, tak jenom procházím.

Cesta se mírně zvedá. Na protilehlém břehu můžu vidět vodní elektrárnu, která dále rozvádí elektřinu do okolních vesniček. Začíná stoupání. Stoupání, kdy se několikrát zastavuji. Předcházejí mě další lidi, ale nijak si s tím hlavu nedělám. Prostě jdu svým tempem. Potkávám děti, které jdou do školy a škemrají na mě sladkosti. Bohužel žádné nemám. Stoupání je nejpříkřejší před vesnicí Jagat, která působí středověkým dojmem. Stále je dobrý čas, tak jenom zastavuji, abych mohla sundat mikinu a jít jenom v triku. Sice jsem ve vyšší nadmořské výšce, ale teplo stále je. Stále přitom potkáváme lidi, kteří sestupují zpět. Raději se ani neptám, v jakém místě to už museli vzdát. Raději pokračuji kupředu, a doufám, že každý den se situace může změnit. Nejhorší už mám za sebou. Teď už jenom lehký pochod směrem k vesnici Chyamche. Zde jsou podle mapy a průvodce 2 možnosti. Jít po levém břehu řeky, kdy půjdu po prašné silnici, kde mě budou míjet auta a nebo jít novou trasou a to po pravém břehu řeky. Volím druhou variantu. Už po prvních 2 min si nadávám. Protože to co jsem dnes vyšla, jsem zase krásně sešla dolů. Musela jsem zpět k řece, kde ji překračuji na druhý břeh. Nikde nikdo. Pokračuji podél řeky. Poté mě čeká stoupání do Sattale. Zde si můžete dát čaj. Za celou dobu jsem potkala jenom jeden pár, který šel proti mě. Pokračuji dále. Dělníci zde dělají místo pro nové elektrické vedení. Potkávám další pár, který má svého průvodce a nosiče. Pokračujeme kupředu. Dostáváme se do místa, z kterého vidíme, jaký kopec nás čeká, abychom se dostali do vesnice Tal. Je to fuška. Ale co mě uspokojuje, že jsem na tom fyzicky daleko lépe, než ti co jdou za mnou jenom s tím malým batohem a zbytek jim nese nosič. Ano, nejsem tak dobrá jako ten nosič, ale i tak to člověka potěší. Po výstupu se dostávám na místa, odkud vidím tu změnu terénu. Tal se rozkládá na plošině, na krásné rovině. Pěkná změna pro nohy. Ženu se kupředu, protože zde mě čeká Check point, oběd a dobrat vodu. Ve vesnici Tal je ještě pozůstatek komunismu. Může se vám stát, že potkáte Maoisty v uniformě, kteří budou chtít vidět vaše povolení. Ale i přesto, že povolení máte v pořádku, tak po vás budou chtít poplatek. Není to nikterak vysoká částka, 1 USD. Za to, že jim zaplatíte, dostanete obrázek Marxe nebo Lenina. Já jsem nikoho takového nepotkala. Asi ještě není úplně hlavní sezona, aby zde něco vybírali.

V Tal dávám oběd a pokračuju dále. Už to není tak daleko. Vstupuji do oblasti, která je ovlivněna buddhismes, tak zde můžeme na kopci vidět malý čorten. Pokračujeme kolem vodopádu dále do vesnice Dharaphani. Vede sem nová cesta. Dávejte pozor, aby jste neodbočili špatně. Jak překročíte řeku, tak už jdete jenom po rovině. Počasí se začíná kazit. Fouká vítr. V Dharapani se ubytovvávám, dávám sprchu a lezu do spacáku. Nemám co dělat, jenom odpočívám. Do večeře daleko a je zima. V tuhle chvíli přemýšlím nad tím, že si do budoucna pořídím čtečku knih. Jdu si dát večeři. Sedím tu ještě s párem holandanů, které jsem dnes potkala cestou. Probíráme počasí. Má sněžit, sněžit a sněžit. Tak uvidíme, co nám další dny přinesou.