8. DEN: BHRAGA (3 450 M N.M.) - YAK KHARKA (4 050 M N.M.) (Nepál, 2017)

Vzhledem k tomu, v jaké se pohybuji nadmořské výšce, tak je doporučováno dělat menší výstupy. Správně by se teď každý den mělo nastoupat max. 500 výškových metrů, aby si tělo zvykalo a nedošlo k výškové nemoci. Je důležité to dodržovat. Kyslíku ubývá. Můj úplně původní plán byl, že z vesnice Manang si dám side trek a to k jezeru Tilicho Lake, které je nejvýše položené jezero na světe. Jedná se o 3-denní zacházku mimo trasu. Ale odměnou je jedno z nejnádhernější jezer na světě. Bohužel mi nebylo umožněno tento side trek jít. Stále je tu tolik sněhu, že je cesta uzavřena. O týden později byla cesta otevřena, ale výhled na jezero byl, dalo by se říci, nulový, protože jezero bylo pokryto vrstvou sněhu. Tak třeba až budu někdy jindy v Nepálu, tak si tenhle side trek dám tím stylem, že dojedu jeepem do Manangu a vydám se k jezeru. Od jezera se dá dále pokračovat do města Jomsom, ale není zde žádná lodge, tak musíte jednu noc spát ve stanu.

Jak jsem již psala dříve, vesnice Manang je takovým turistickým cílem. Asi 3km odsuď se nachází letiště a je to poslední místo, kam můžete dojet jeepem. Od Manangu už jedině po svých. Je zde dokonce malé kino, kde denně za malý poplatek promítají filmy s vysokohorskou tématikou. Dále zde najdete pekárničku a obchůdky, kde si můžete dokoupit výbavu, která vám chybí, nebo pokud se vám něco rozbilo, tak si to nechat opravit. V check pointu udávám informace, odkud dnes začínám a kam až chci dojít.

Pokračuji tedy dále. Vycházím z vesnice Manang a opravdu pomalým krokem opouštím údolí řeky Marsyangdi a vydávám se dále proti proudu řeky Jhargeng Khola. Dnes je první den, kdy mohu slyšet a hlavně i vidět helikoptéry. Nahání to hrůzu, protože víte, že někdo nezvládl výškovou nemoc a musí být odvezen. Čím více se blížím sedlu, tím větší nejistota a strach začíná být. Jdu opravdu pomalým krokem. Dávám si čaj a sundavám bundu a jdu jenom v triku, protože sluníčko má pěknou sílu. Cesta je pokrytá sněhem, který na tom teple začíná tát a vy se brodíte napůl bahnem a napůl sněhem. Musí se to nějak zvládnout. Nejsem v tom sama, kdo to musí zvládnout. V Ghusangu dávám oběd a poslouchám rozhovor mezi klientem, nosičem a průvodcem. Klienta zajímá, kolikrát už průvodce šel tuto cestu. Již po sedmé a každá cesta přinese něco nového. U nosiče je znát, že jde cestu poprvé. Je to mladý kluk, řekla bych kolem 17 let, který je z cesty nadšen a dělá si fotografie do svého telefonu. Vydávám se dál na cestu do Yak Kharka. Čekají mě už jenom asi 4 km, ale jde to pomalu. Cesta se zdá dlouhá. Nakonec to ale zvládám a dostávám se do vesnice, kde se ubytovávám. Hned po vybalení věcí se ale zvedám, a pokračuji po cestě dále, abych nabrala nějakou nadmořskou výšku a poté zase sestupuji zpět do vesnice. Měli by jste vždy spát v nižší nadmořské výšce, než co jste nastoupali. Aby to pro tělo nebyl takový šok. Sluníčko svítí, lidi posedávají venku, debatují nebo čtou knihy. Jak sluníčko zapadne, tak se ale ochlazuje. Dnes mám ke všemu narozeniny. 28. Chtěla jsem si po večeři dát Apple Pie nebo něco, abych měla pocit, že jsem to oslavila, ale bohužel koláč nebyl. Nevadí, nejsou to poslední narozeniny. Uléhám tedy do postele a hlavou se mi honí myšlenky, že zítra už budu postupovat do poslední vesnice, odkud se poté budu snažit zdolat sedlo.