9. DEN: YAK KHARKA (4 050 M N.M.) - THORONG PHEDI (4 450 M N.M.) (Nepál, 2017)

Ráno vstávám mezi posledními, protože ta skupinka, s kterou jsem sdílela lodge, byla poněkud hlučná. Chtěla jsem si snídani užít v klidu. Nevím, jestli někdo měl problémy s výškovou nemocí, ale ráno tu přistál vrtulník. Já osobně stále zvládám v klidu. Bez bolesti hlavy nebo dalších problémů. Je mi vlastně úplně dobře. Dávám tedy snídani. Nikam nespěchám, protože před sebou mám jenom asi 3h chůze do další vesničky (tohle vlastně není vesnice, ale jedna velká lodge). Jsou dvě možnosti. Buď dojít do Thorong Phedi a druhý den startovat ráno v 5h do sedla, kdy vás bude čekat skoro 1 000 m stoupání anebo můžete pokračovat do ještě vyššího kempu (High Camp), odkud je to pak do sedla pouhých 500 výškových metrů. V High Campu ale může nastat ten problém, že se kvůli výšce nevyspíte, protože se budete nacházet ve výšce 4 9025 m n.m. Dále zde může být problém s výškovou nemocí, protože jak jsem psala již dříve, v takovéto nadmořské výšce je lepší nastoupat denně jenom 500 výškových metrů a zde by jste nastoupali 900 m. Je to velký zápřah na organismus. Takže u mě je to jasné, že dnes skončím jenom v Thorong Phedi.

Cesta se stále drží východního břehu řeky. Potkávám pár lidí, kteří jdou naproti mě s úsměvem a každý se zajímá, zda jsem v pořádku. Ano jsem, jenom dělám tak 20 kroků a odpočívám. Je znát jak únava, tak nadmořská výška. Člověka to ale stále žene vpřed. Stále svítí sluníčko, mažu se krémem, rty neustále pomádou a jdu jenom v triku. Zítra by měl být poslední den, kdy bude pěkné počasí a pak by se to mělo začít kazit. Takže na přechod sedla bych měla mít dobré počasí. Což je dobrá zpráva. Stále je tu sníh, který taje a jdete v blátě, které dělá ty krásné čvachtající zvuky. Raději ani nekoukám, jak vypadají moje boty.

V polovině trasy přecházím most přes řeku. Odpočívám. Je to nekonečné, dávno jsem myslela, že jsem už u cíle, ale stále nic. Pořádně ani nevidíte, kam jdete, žádná střecha, žádná budova, prostě rovina. V jednom místě je i značka, aby člověk šel opatrně, protože zde jsou časté sesuvy půdy. Když se podíváte vzhůru, tak si říkáte, a sakra. Tohle by šlo hodně rychle, kdyby to spadlo. Chcete jít rychle, aby jste se přes tu část dostali, ale ono to nejde. Tělo vám nedovolí jít rychle. Takže stále jdete tím tempem 20 kroků a zastavit. Postupem času je těch kroků čím dál méně, ale dostávám se k cíli.

Thorong Phedi je pěkně velký kemp. Když se ptám, jestli mají pokoj pro jednoho, tak ano, ale dostávám něco, co je spíše pro nosiče a průvodce. Žádný komfort. Je mi to nějak jedno. Já nikdy nic neočekávám. Hlavně že to má postel a nefouká tam. Sedím venku, popíjím čaj, ujídám skořicovou rolku. Je teprve 12h. Času spousta, než půjdu spát. Uvnitř je veselo, hraje se tu na kytaru. Nic pro mě. Hluk a moc lidí. Našla jsem si takovou zadní místnůstku, kde sedím. Když už nejsem tak unavená, tak se zase vydávám nastoupat pár výškových metrů, abych připravila tělo. Ujdu kousek a děsím se toho, co mě zítra čeká. Je to pěkný stoupání. Bude to pořádně těžký. Pokud chcete ráno vyrážet brzo, tak je lepší objednat si snídani předem a i ten samý večer zaplatit svůj účet, protože ráno bude shon. Hodně lidí plánuje, že vyjde ráno už ve 3h. Já podle průvodce se dočítám, že bohatě stačí vyjít kolem 5h, kdy se rozednívá. Není taková zima. Navíc i vzhledem k tomu, jak je cesta namrzlá, je lepší jít za světla. Doumlouvám si snídani na 5:15. Uléhám do postele s tím, že zítra to bude můj poslední den. Mám toho plné kecky a těším se, až tohle skončí. Bylo toho hodně. Teď ještě zvládnout sedlo a sestup.